VEČER V LISTOPADU.

Hluboký večer, mlha upadá,

nad krajem ticho jako nad hřbitovem,

ta rudá růže v nebi uvadá,

spí smutek kraje v moři červánkovém.

A mrtvo. Jenom v dálce zazněla

kdes česká píseň po chudičkém kraji, –

a zřel jsem v dálce tam, kde umřela,

dva stíny zoufalé jak ruce sepínají!

A je ten večer, kdy do duše tvé

hluboká bolesť, velký smutek padá,

zoufalost čirá duši obejme

jak prvý mráz ta podzimková lada.

A sáhneš k srdci, mrtvé ticho tam,

a sáhneš k srdci země, zda tam tají

se ještě píseň, mrtvo, mrtvo vše,

jen stíny dva ty ruce sepínají!