VEČER V PODLETÍ.

Zavání z otav, cítíš? Večer nastal.

Vzduch vlahne, z močálu čpí po šáchoří.

Jde sekáč. Skokan střík! se v potok vnoří

a z louky vlhce fejfaruje chřástal.

Svět kolem měkne, lísavě tak sládne,

jak stéblo pšenice bys kousal mladé,

tam urousán se sysel v brloh krade

a v mezi sráží se pot rosy chladné.

Jak sukně škrobené tu vzšumí vrby,

jim sytost léta táhne korunami,

vším zhrdajíce dumají tu samy,

jen much španělských mok je v kůru svrbí.

Teď stmívá se. Ha, pro havěť to trachta!

Chroust brní, mušky palčivě tu syčí,

tam netopýr jak zlekán vzduchem příčí

a žabí sbor v to ze široka žvachtá.