Večer v poli.

Co prací den, to večer klidem světí,

a dlouhé pláně již se v oddech chýlí.

Jen bez ustání plna zdravé síly

kol širošiře vůně klasů letí.

Jak jednotvárný nářek sirých dětí

kdes vzduchem čejka úpěnlivě kvílí,

a syt již ku vsi letí holub bílý.

Zvěř zticha táhne svému ku doupěti.

Vzduch ospalý je, leč kraj světa čistý,

jen lehké chvění v něm je vidět místy

jak myšlénky již mátly by se v hlavě.

A velká rosa leží v husté trávě.

Již ztichla obloha i země všade.

A příroda si pod skráň ruce klade.