VEČER V ŘÍMĚ.

Už skulilo se slunce s klenby nebes

a sešeřil se den,

krvavá červeň tryskla po obloze

nad Monte Mario.

I rozhovořily se steré zvony

se starých basilik;

stráž brány zavřela, lid příbytky své

a po městě je klid.

Jen v táboře na poli Neronově

hřmí ruch a hluk a chvat:

s úsvitem prvým kázal jasný císař

zatroubit k návratu.

Dnes konečně byl korunován císař

nad hrobem Petrovým

po týdnech nedohod, v nichž tuze ležel

byl s panem papežem.

Dnes shodli se, a s Andělského hradu

se klátí viselci,

pan papež proklel je a dal je zvěšet

k libosti císaři.

Dnes svorni jsou, a na Mario hoře

na řadu šibenic

Římany zpurné zvěšel jasný císař,

jak svatý otec chtěl...

Tak navrátí se zítra jasný císař

v německou dálnou zem

a zvěst o smíru obou mocných letne

po celém křesťanstvu. –

Je ticho. Zvony zmlkly. Jen to nebe

krvavou barvou plá

a v ní ti viselci se sem tam klátí,

jak černé ovoce.