Večer v srpnu.

Mdlá luna září nad krajem.

Rybníky dřímou.

Z niv modrých kráčejí zvolna

sehnuté stíny.

Na kraji němého hvozdu

milenci sedí,

dvě neukojená těla

k sobě se tisknou.

Jas luny lehounce sklouzá

po jejich tvářích.

A jejich ústa se pojí

v horoucí vášni.

Je melancholický večer.

Rozkošný vánek

chladí jich hořící čela.

Ruce se chvějí.

Ó, štěstí veliké lásky

a věčně nové:

Cítit na svojí hrudi

oddané srdce!