VEČER V STARÉM PARKU.

Pojď, vejděm’ v park, pojď, učiň mně to k vůli.

Hle, zlato blýská v husté jeho šeři,

na bílých cestách jak když tryskne z důlí,

a pták, jenž sedne tam, má zlaté peří.

Kus louky svítí dál, a za ní tulí

se k stromu strom, a houšť se stmívá keři,

tam Diana se tají, luku půlí

již zvětralou tam Amor v dálku měří.

Pojď, západ hoří, listí šumí tiše,

a jak se hloub a hlouběj’ ztrácí stezka,

již vlhkem trav a večerem to dýše.

A v bassin starý, tam kde do náručí

chyt’ vílu satyr, voda s výše pleská,

jak polibky když bez konce to zvučí...