VEČER V ZÁŘÍ

Je září již... Den k večeru se sklání...

Ze hvozdů hlubin vane svěží chlad...

A člověk cítí kolem svojich skrání

dech lučních květin rozmazleně vát.

A náhle po čems’ zasteskne se hrudi.

Po ženě krásné! Marno zapírat!

A v srdci touha neznámá se vzbudí

mít někoho, jejž měl bys k smrti rád.

A v prsou náhle šepcí přání sterá,

tak volný, šťasten bloudit za večera,

jenž pozvolna se kalí luny leskem,

jít tiše s ženou, ruku v ruce, snivý,

kams v dálku ztmělou přes pole a nivy

a opájet se noci tichým steskem.