Večer v září.

Již slunce shaslo. Purpur nebes mizí,

a šero houstne krajem víc a více,

na čistém nebi blýská večernice,

jak stříbra krůpěj velká, třpytná, ryzí.

A na východě oblak ze směsice

teď vyplul měsíc v nachu svojí řízy,

v červeném světle jeho rdí se břízy,

jak před půlnocí nevěstiny líce.

Teď zavál vítr. Chladná noc, jak bývá,

kdy léto klesá v náruč podjeseni,

a v šumu hýbají se stromů sněti.

Z nich krokem mojím ptáci poplašení

se zdvihli hledat místa pro své snění

a v světle modravém jak body letí...