VEČER VE STARÉM TERSTU.

San Cipriano s malebných střech spletí

své obrysy do nebes modra kreslí.

Na ztmělý dóm už holubi se snesli,

v němž starý Řím památku svoji světí...

Věk za věkem tu obnažuje stopy,

zříš oltáře, jež domy truchle zdobí.

Nad pronárodů kráčíš tady hroby,

až ke sloupu, kde Sergiovo kopí.

A bóra letí, chechtá se a kvílí.

Teď kmit’ se maják v rej ten ostrým světlem.

Jak obrovský za chvíli vzplane Betlém,

Tergestum celé, čarný přelud bílý...