VEČER ZÁŘÍ

Den zářijový k večeru se sklání.

Do chrámu hvozdu vchází svěží chlad.

A snílek tuší kolem trpných skrání

polibky květin konejšivě vlát.

Tu nenadále zasteskne se hrudi.

Po ženě. Marno srdci zapírat.

A v nitru přání vášnivé se vzbudí,

mít někoho, jejž měl bys vroucně rád.

I přeješ si pak v zbožném roznícení,

jak šťastný tulák bloudit po zšeření,

jež zálibně se líčí luny leskem,

tak v dálku volně kráčet, mlčelivý,

v dál rozzářenou přes pole a nivy,

bys opájel se noci blahým steskem.