VEČER.

Klid tichý večera... Jak vše když dobolí...

k domovu vrací se s luk stáda za šera,

zavíří vlaštovky do ticha večera,

kratičký popěvek svůj čermák zadrolí.

Ó, kouzlo večera! Slyš, zvony hlaholí,

mír v srdce vrací se a jakby veškerá

tak tiše odešla tvá bolest od včera –

nehnutě stojí klas zrající na poli.

Jde svaté, úsměvné, jde ticho po kraji,

a náhle vzpomínky, jak děti nesmělé,

si k tobě usednou tak tiše, potají.

A svoje pohádky bláhové, rozchvěle

se zrakem zasněným ti v duši šeptají –

jak z knihy dýchly by už květy setlelé!