VEČER.

V sentimentálním měsíčním přísvitu

neklidně hučí dno Prahy:

v stínohru štítů stříbrně zalitu

zrak se mi zadíval vlahý.

Čarovná noc a šeříky ze zahrad,

všecko tak opojně splývá...

Proč jen cos v duši stále se slyším ptát:

kolik těch nocí mi zbývá?