VEČER.

Venku život rušné vlny tříští

v bujném příboji,

a zde u mne jako na bojišti,

ale po boji.

S věží vyzvánějí slavné „Ave“

– jakýs svatvečer!

jak se lomí do mne v usedavé,

ve vzpomínek šer.

Večer na kahanci vytahuje

luny světlo mdlé,

a mé srdce slzy rozvěšuje

za vše Umrlé.