Večer.

Tmí se, na klekání zvoní,

sen své žádá oběti;

hvězdy světlé jiskry roní:

srdce moje, jak je ti?

Vzhůru tam bych stoupilo,

s hvězdami se spojilo;

s hůry se hvězdami těmi

na vlastenskou tuto zemi

rosné slzy ronilo!

Vzhůru tam bych stoupilo,

lásku k vlasti budilo:

srdcem rázným zvučných zvonů

rázně v srdce milionů

synů českých mluvilo!