VEČER. –

Z šedavých dálek táhly dlouhé stíny,

na větve šumící si sedaly,

a s klenby nebes ozářené lunou

veliké hvězdy tiše padaly.

Kdos neznámý se z temna houští díval,

mlh' z lesů snících vlály fábory

a tiché vzdechy dýchajících rolí

unášel vánek modré za hory.