VEČER.

Mdlé slunce kleslo za hory,

v tmách hasnou moje obzory,

a Večer padá na nivy,

můj Večer chorý, tesklivý.

A ve kraj spjatý těžkou mhou,

zní píseň těch, kdož domů jdou,

ta píseň s notou veselou

o mnohých, kteří nedojdou...

Je po všem. Večer. Půjdu spat.

Oh, nedojít a jedno znát:

že lán můj nikdo neskosí,

má smutná pole bez rosy..!