VEČER.

Byl večer bázlivý – sám na hrázi dlouho jsem stál,

nad rudými máky když západ nervosně has,

soumrak se plazil a ve trávě lichotně tál –

a známý alt na blízku rozmoklou vůní se třás...

Přišla má bleďoučká Emma – na ústech intimní smích!

Stiskla mně v teplá svá ňadra, jež smyslnou vášní vrou,

vyžít jsem toužil poslední svěžest melancholických dnů svých

a splnění cítit, jež dávno juž nemocnou duší šlo mou...

Zelený měsíc nad městem pro effekt na chvíli zvad

a tajemné dálky se zúžily v benevolentních tmách – –

dech rozkvetlých illusí v zlákaných duších nám zmlád,

k vesnici němí jsme šli – jen slavík lkal v houštinách...