VEČER.

Tři harmonické tóny zní

a letí zimní dálavou,

jak hebká křídla, nervosní

mně tiše šumí nad hlavou.

A blíž a blíže po chvíli

se snáší vábný jejich let,

pruh minulosti zvířily,

jak moře zvíří lodí sled.

Mé srdce blahem oplývá,

dnů mladých nejkrásnější blud

se z mrtvých hlubin ozývá

a nežaluje na osud.

Svit měkce mdlý a modravý,

jak měsíc na hladinu zří,

a z bílé zimní dálavy

zní harmonické tóny tři.