VEČER

V hýřivých barvách zazlátlé listí

nad námi s nebem baldachýn splétá.

Slyšíš mé srdce? Jsme zde tak jisti

před zraky světa! Jediná věta

závratná, něžná do tmy se noří.

Jsou-li to jiskry neb srdce samá

tajemně hoří slzavým zlatem

do noci tmavé, majáky moří,

krvácejíce pro lidské drama?

I moje srdce v šílenství svatém

padá a stoupá v nesmírné zdroje

drahé tvé duše! Hlubokým tichem

démantně do tmy s nábožným hříchem

vryl jsi dvě slova věčná: „Jsi moje!“