VEČER.

Je večer v podjeseni,

chlad stoupá z lučiny,

a lesů píseň splývá

ve souzvuk jediný,

a v tichém květů chvění

déšť chladné rosy padá

na spící háj i lada,

a když se kvítek kývá,

se skví jak rubíny.

Samoten stojím v stráni,

jež mhou se halí již,

a krajem vane chvílí

tak tajné touhy tíž.

Mír s nebe níž se sklání,

s ním klid mi splývá v duši,

i cítím v noční hluši

hřát v srdci pocit milý,

jak stál bych tobě blíž!