VEČER

Ve přítmí modravém se úzký pokoj smrákal.

Vlahý dech jarního večera okny splýval.

Klavíru hlas melancholicky plakal

a suggestivně srdce rozechvíval.

Co vše v něm zpívalo! Sen mládí, touha tichá,

vzlyk prvních sklamání i kouzlo lásky prvé,

radost i žal, odříkání i pýcha,

i nespoutaný, vášnivý hlas krve.

To zpíval život v rytmu rozechvělém,

svým smutkem lkal a třpytným smíchem lákal,

co zatím někdo v koutě sešeřelém

do dlaní hlavu tisk a zdálo se, že plakal.