Večer.

Jak zakletá se do mlh tiskne

ves žebráků a dětí hladu, –

tma bloudí po blátivých cestách

kol chudých, opuštěných sadů,

a v okna chat se dívá dlouze,

kde děti stojí kolem stolů, –

mha padá z otevřených zřídel

lenivým tempem do údolu,

a ticho kráčí pustou návsí,

jen u vod kdesi šeptá sítí –

chat okna rudě rozsvícená

jak oči příšer do tmy svítí.