Večer.

Jak chrám Boží oslavuje

Slunce, spát když odchází!

Lůna vážně vystupuje,

Hvězdy když k nám provází.

Rudým rouchem přiodívá

Příroda kraj, lesíček;

Žvavé ptactvo ukolíbá

Libým váním větříček.

Ticho vše. – Jen hlásek smělý

Tvůj zní z trávy skropené,

Cvrčku! tenť zajisté želí

Jako já, což ztracené.

Budešli pak v této době

Sedě někdy v krovíčku,

An se bude na mém hrobě

Pnouti, želet, cvrčíčku?

Budeli pak duch můj tebe

Často jak teď slýchávat? –

Ach přijď, prosím tě pro nebe,

Na můj rovek cvrkávat!