VEČER.

Je večer šumný jako vlídná řeka.

Čistotu nebe mráček nekalí.

Jde vzduchem zvláštní melodie měkká,

jakoby v dálce housle plakaly.

Les modravý a zlatá pole širá

se černavého halí do roucha.

A člověk mlčky do daleka zírá,

zatají dech a tiše naslouchá.

A kolem všechno mluví divnou řečí,

zpívá v ní pták a klasy ševelí,

zapadá do ní teskná píseň něčí

a zvoní z ní smích dívčí veselý.

V té chvíli celá země je ti blízká,

vítězně zní hlas její jásavý.

A světlo, které z první hvězdy tryská,

v tvých očích jasnou stopu zůstaví.