Večer.

By Julius Skarlandt

V bělostné tváři teskný úsměv dřímá,

blankytné oči hledí do dálek.

Proud vlasů temných, šíje rusalek

andělským zjevem moji duši jímá.

V oblacích píseň houslí mdlá se třese

jak liljí vzdech za nocí stříbrných.

Pomalu šeří se. Kraj zbožně ztich’.

Na nebi druže hvězd se jiskří v plese.