Večer.

By Adolf Brabec

Nad tmavou stromů korunou

se zlatá hvězda třepetá,

za bílou si vyšla lunou,

tak vesele zas do světa.

Je večer krásný, vonící,

v dáli západ shasíná,

spat šli již snící slavíci

a sladce dřímá krajina.

Dva květy voní za oknem;

ku černých viol sametu,

dva milenci jdou v šero sem

a tisknou ret si ku retu...