Večer.
By Adolf Brabec
Nad tmavou stromů korunou
se zlatá hvězda třepetá,
za bílou si vyšla lunou,
tak vesele zas do světa.
Je večer krásný, vonící,
v dáli západ shasíná,
spat šli již snící slavíci
a sladce dřímá krajina.
Dva květy voní za oknem;
ku černých viol sametu,
dva milenci jdou v šero sem
a tisknou ret si ku retu...