Večer.

Ai v jak krásném průvodu

Stoupá večer v přírodu!

V přerozkošném řádu

Ujímá v ní vládu.

V čarokrásy osnovu

Slunko v pouti k domovu

Na samé již hloubi

S ním se svatě snoubí.

Viz tu zlatou obrubu

Tkanou k tomu ke snubu,

Stkví se stkvostem krále

V přebohatém sále.

A ten sál jest celý svět,

Kam tvých očí vzměří vzhled,

A v něm co choť pravý

Svadbu večer slaví.

Hudba hrá jen přetichá

K svadbě toho ženicha,

Jako šepot duchů,

Že jde sotva k sluchu.

Po pláni i po stráni

Sladké vane šumání,

Jak když k lásce zjevu

Choť svou líbá děvu.

Však ach! již se ubírá,

A ples všechen umírá!

Panoval jen krátce

Král ten v svém paláce.

Aj viz tam tu tkaninu,

Již co hrobní halinu

Po celém tom kraji

Šeré ty mhly tkají!

To je rubáš pohřební,

Jejžto za šat svadební

Večer od mateře

Od přírody beře.

Překrátký ach jenom ples

Propůjčen mu od nebes,

A již smrti zhlani

Padl smutnou daní.

Pláčí nad tím nebesa,

A vše země tělesa

Nad svou samotinou

Rosu trudu linou.

A ten slavík soukromě

Na kvítnatém na stromě

Jako po příteli

Po večeru želí.

Všecko v rychlém poletě

Zahynuje na světě,

A co nyní zkvítá,

Zítra již květ smítá.

Mně-li také zaplane,

Když ten večer nastane

Mého živobytu,

Záře v růžném svitu?

O Ty slunko života,

Nechť se tenkrát bleskotá

Na mou provinilost

Odvěčná Tvá milost.

Jak svit pozdních červánků,

Po mé duše po stánku

Rozlož se s Tvé tváře

Milosrdná záře.

Vlídně Sobě se mnou voď,

Přijdi pro mne jako choť;

A mne k Svému jmění

Přijmi v políbení.