Večer.

By Bohuslav Tablic

Rozkošného slunce jasná

Světlost v moře zstupuje,

Na obloze záře krásná

Vody, hory maluje.

Oráč pracý unavený

Leze domů za pluhem,

Pastýř všecken ohořený

Žene stádo za druhem.

Hluboké již ticho zase

Ves y pole podjímá,

Temnost u večerním čase

Z novu zemi objímá.

Milé ptactvo ještě pěje

V sen nás ukolíbati

Chtěje, líbost v srdce leje,

Oči chtějí zdřímati.

Skloň se k nám již, milý sníčku,

Sladkostí svou oblaž nás,

Posylň, milý přítelíčku,

Unavených oči zas.