Večer.

Slední pozdrav slunci tklivý

umlk v dálce ohlas zvonu,

tichý večer mlčenlivý,

v kraj se snáší obraz skonu.

Ani vánku, v hrad i chýši

míru kane požehnání;

mou však duši v teskné tíši

truchlé jímá zpomínání.

Kdys ach také zvonku hlásky

doznívaly v soumrak jemné,

mé kdy první růže lásky

smrti klesla v náruč temné.

Tehda mysl druhdy jarou

smutku na vždy moci jaly,

truchlý večer v duši charou,

těžké padly v srdce žaly.