Večer.

Je chvíle ta, kdy večernice

se vzhlíží v tichém lesku vod,

kdy stromy chví se, šelestíce

svou píseň, plnou jemných not –

Je chvíle ta, kdy pod haluzí

pták dřímá v listí ševelu –

kdy rosa padá v květ – jak slzy

s řas neviděných andělů...

Je chvíle ta, kdy touhy plná

se srdce v lyru promění –

již ze strun ruka tajuplná

tak tklivá loudí souznění.

Je chvíle ta, kdy duše těká – –

od země v nebe, plna tuch,

a velký mír ji v hloubi stéká –

a cítí, že jí blízko bůh...