VEČERNÍ.

Růžové dítě, dobrou noc,

prška snů ať se k vám sklání!

Škoda jen, škoda, komůrku

dubová dvířka že brání.

Okénka také vysoko,

réva je žárlivě kreje,

a přec vše dobře, dobře vím,

co se v té komůrce děje.

Úmorem denním znavena,

roucha tíž vrháte s těla,

až ve své kráse tu stojíte

skvělá tak, nádherná celá.

Ňadrem vzdech ještě zachvěje

a pak již, ve vlasech routku,

na lože skokem. – Chvílí tou,

ó, být tam v malém jen koutku!