Večerní. (3.)

Den a noc je teprv život celý,

štěstí lidské to a neštěstí,

a ten život duše nebyl krásný,

nepoznal-li nikdy bolestí.

Zdaž ta duše pohřížena v bolu

tak je sama, jak se jí to zdá?

Ne – bol každý sám si léky nese,

a sám v sobě tichne – umírá.

Bol je krásný; a když nejvíc bolí,

tehda duše nejvíc si ho chrání,

zdáť se jí, že na to její hoře

celý svět se soucitem svým sklání! –