VEČERNÍ CHVÍLE.

Ty tiché večerní chvíle,

jak mám je vášnivé rád,

tvé ruce hebké a bílé

kdy mohu ve svoje brát!

Kdy rty mé žíznivé zase

tvá ústa celovat smí,

kdy cítím, ve tvojím hlase

co něhy lahodné chví! –

Ó rád mám chvíle ty snivé,

v nichž nic nás netíží, nic,

kdy jako perly dvě živé

tvé oči planou mi vstříc.

A jen ty vteřiny kanou

do ticha snícího kol,

a nitrem vzpomínky vanou

na mnohou radost a bol.

A já tak chápu tě zcela,

jak ty mi rozumíš zas,

čím plane duše má vřelá,

jež mizí po stopách krás. – –

V těch chvílích bez vášní, bolu,

co tepla, lásky v nich jest! –

Cos’ duše hovoří spolu

a mizí k výšinám hvězd!