VEČERNÍ DOJEM.

Zapadlo slunce. Vítr ztich.

Sám šel jsem borem, sám a tich.

Sám plný zvláštních vzrušení,

sám šel jsem v hvozdu zeleni.

A ještě v dáli zočil jsem

oblaka rudá západem,

a hory stíny přikryty.

Tak zvláštní měl jsem pocity.

A cítil jsem, jak zality

tím šerem pláčí lesy ty.

Cos chorobného bylo v nich

jak v zakřiknutých prsou mých.

Kam pohled’ jsem, jen večer vlád’,

vzduch voněl sytou vůní mát,

sný, bezbarvý, v noc rozlitý,

by neprobudil lesy ty.