Večerní dumka.

Za hory ve zlaté záplavě

se líně slunko kloní,

na pláni cvrčkové trilkují,

mateřídouška voní.

Pojď milá, půjdeme do polí

po dlouhých opět časech,

na mezi usednem do trávy

ukryti v žitných klasech.

Víš, kde jsme poprvé seděli

tam před desíti lety.

Třešně se rděly i vlčí mák

a modraly chrp květy.

Nám horká krev v žilách kypěla

mladosti šťastným májem,

nám život zdál se být krásnou hrou

a celičký svět rájem.

Pojď milá, usednem do trávy –

ach, jak v tom vedru svadla!

Jak tváře naše tam v továrně

a chorá prsa vpadlá.

Za lesy slunéčko ve zlatě

shasíná jako svíce.

Až jitrem vzplane, vše vzkřísí zas –

nám nevrátí nic více.