VEČERNÍ GENRE.

Jak zvadlé žluté listy západ házel

své skvrny v kraj, krev řekám do úst sázel

a zlatým bičem boky chalup šlehal;

na ňadra dívčí růžemi si lehal.

Kraj prázdný byl jak duše samovraha,

zřít mohl’s, jak dlaň noci po něm sahá,

a slunce líbá krvavými ústy.

A ona šla jak stín v mlh závoj hustý

a divný smutný sten vydala časem.

Noc lupič rdousila den zlatým vlasem,

jejž spustilo si slunce se svých skrání.

Ji truchlivou kraj nesl na své dlani,

jak volným krokem, s nevýslovným žalem

ve velkých očích, které v klidu stálém

černé jak noc kraj v sobě zrcadlily,

tam, kde jí kýval šerem dvorec bílý,

skloněnou hlavu v smutném přemítání,

šla velká kráva temnící se plání.