Večerní klid.

Modrý les už leží v stínu,

za hory jde slunko spat,

polehoučku na krajinu

lahodný se snáší chlad,

ve přírodě věčně krásné

život zvolna slábne, hasne...

V míru svatém kraj si hoví,

chvílemi jen ozve se

malé ptáče v blízkém křoví,

sova houkne po lese –

a zas ticho... V takém klidu

kdo by tušil lidskou bídu? –