VEČERNÍ KOUPEL.

K rybníku hladině, kovově lesklé,

pýchu svých bílých těl sklánějí ženy;

v řídkých jen pausách, – kdy zmlkne jich smích,

od břehů protějších slyšeti temně

ve svitech hasnoucích rákosu ševel.

A po té hladině záhadně zjiskřené,

ve smíchu lascivním bouřlivě zvonícím,

prchají nezrozené životy

od měkkých linií těl, chladně labužných,

bledými světélky prchají hladinou,

v rákosí zvlněném skrývají se přítulně.

Za krátko zmlkne žen bouřlivý smích!

Ale to rákosí tajemnou ukolébavku

celou noc ševelit bude. –