VEČERNÍ MODLITBA.

Jak tichnoucí zem’ tklivou píseň skřivánků

na purpurový lem svých sladkých červánků,

dnes k tobě, pane, vteřin mých a věčnosti

své malé srdce pozvedám pln vděčnosti.

Dal’s v žáru dne a na závistném úhoru

svých květin usmívavou vlídnou pokoru,

a duši tesklivé jak soumrak kvílící

se napit z dětských dlaní lásky sílící.

Dal’s, abych prozlatil jich duši z večera

jak paprsek tvůj hravé vlnky jezera,

se sblížil, zdvih je, jimi zdvižen nad zemí

jak pták tvůj unášený svými písněmi.

Dal’s, abych s družkou nad studánkou umění

pak šeptal slova díků, porozumění,

by dávní svatí tví a velcí proroci

u stolu hovořili se mnou do noci.

Ó, štěstí plný vzlyk a radost života,

stesk touhy daleké, snů bílá čistota

a sladká hudba utichlého nástroje.

Ó, vlídné ticho sšeřeného pokoje.

Jak do trav letní noc vzlyk písně slavičí

k tvým nohám, sladký, tichý duše ladiči,

své štěstím uslzené srdce pokládám,

když přistupuji ke snů bílým zahradám.