VEČERNÍ MODLITBA STAROVĚKÉHO HINDA

Bože plavovlasý s lukem bohatýrským,

s klínem hromovým,

jenž vyšel jsi z dělohy slunce,

tobě zažehám srdce zpěv!

Nechť milostivě shlížíš na chatu, v níž žiji,

a nechť z jitra, kdy červení ptáci vzlétají z roucha vod,

laskavě vhlédneš v obydlí mé a zavoláš mne k životu.

Na lovu buď mi štítem a zbraň mou veď

proti nebezpečenství.

Jako zloději vykrádají se hvězdy...

Má žena spí a staví v odiv své poklady jako prodavač;

nech ji rozkvésti v mé náruči a střež jí, když budu loviti

v džungli.

Pokrop zemi mlékem a strdí a vdechni mi sílu v zápasech,

aby se mi dostalo hojné kořisti.

Voď nás k bujným pastvinám, dej blahobyt životu

i pokolení našemu,

smaž provinění naše, vzdaluj nás nepřátelství

a buď přítelem naším.

Uděluj nám bohatě z osvícených dlaní,

v kterých vážíš zemi a vodstva

a oblaž naše těla.

Nezahalitelný, ryzí, jako pramen jasný mladoni,

jenž řídíš ohvězděný prostor,

spánek necloní tvého jantarového pohledu

a vláda tvá je žezlem spravedlivého.

Bože, větší nad největší horstva země,

ty, jenž svrchovaným zrakem vesmír prolétáš,

měříš dny poslušnými paprsky svými,

rozprostři záštitu svou k ochraně nám a stádům našim

a potomkům našim.

Dovol nám dobrotivě přiblížiti se na lodi tisícioké

a navštiv mysl naši po tobě prahnoucí,

jako milující muž svou ženu.