VEČERNÍ NÁLADA.

Spí město, jenom řeka hučí

a měsíc bílý líbá ji,

v oknech kláštera zpěv zvučí

a violy hlas počítají.

Prastaré lípy šumí ještě

ve fialové aleji,

již dávno přešly letní deště

a mlhy hory halejí.

Jen viola kdes smutně kvílí

a je to smutek takový,

když srdce plakat nemá síly

a nikomu to nepoví!

Snad jsou to vzdechy sladké touhy,

jen měsíc bílý líbá ji,

a polibek ten žhavý, dlouhý

ve klášter letí podtají.