VEČERNÍ NÁLADA

Do moře neznáma den jeden zapad zas,

den dlouhý bez Tebe, bez Tvého pousmání;

tak jeden po druhém se za obzor vždy sklání,

aniž by nad Tvým tichým políbením zhas’.

Zda je Ti líto též těch neprožitých dnů,

bez jediného pohledu i beze slova,

jež unikají rtům jak krůpěj Tantalova,

zda je Ti líto marných nadějí a snů?

V to šero dum vždy světlem padne jeden cit:

že slunný den vykoupí tiché odříkání,

a v jedné důvěře se v snění hlava sklání:

naději novou v novém jitru pozdravit!