VEČERNÍ NÁLADA.

Je večer. Lampa hoří. Chce se sníti

mi o tobě a o tom tichém štěstí:

v stěn čtveru s tebou o samotě dlíti

a s knihy oči ke tvým očím vznésti.

A kdyby v knize bol mě zrýval lidský

a duše pláč, jež pochyb štvána roji,

jak zvedl zrak bych k tobě, vidět vždycky,

jak ve tvém oku tiché slzy stojí.

A kdybych četl o mládí a plesu,

o lásce, jež se rosou k srdci sklání,

vždy vidět, jak jen zrak svůj k tobě vznesu,

v tvých očích shodné tiché usmívání.

A cítit, duší že jsi stále se mnou,

že pronikáš mě, hluboká a světlá,

a že ač podál, duší svojí jemnou

jsi z jedné knihy stále se mnou četla...