Večerní obraz.

Na staré bříze zpívá pták

tak strhaně a smutně tak, –

větvemi táhne větru svist,

po listu padá žlutý list

a krajinou se stmívá!

List žlutý padá na střechu

do netřesku a do mechu,

a v okně chýžky krvavá,

večerní plane záplava.

Ven vyšel přes prah, pohled’ v dál,

kde osamělý topol stál,

a pohled’ k nebi, used’ v prah

a hleděl v čiro jako v snách.

Od chatky cesta do polí

tam vede k tomu topoli:

dnes mrtvou ženu nesli tam,

– on ponejprv je doma sám.

Pták dávno zmlk’ a západ zhas’

a jím jak byl by projel mráz;

vzal za kliku, šel v jizbu zpět;

za ním se zavřel celý svět.

A bříza tmou se kývá.