VEČERNÍ OBRAZ.

Ční vpravo komín továrny

jak pozvednutý prst

a z nízké pod ním kovárny

dští jisker žhavých hrst.

Ty cestou mou se míhají

jak hvězdné jepice,

se stíhají a sbíhají

a hasnou záříce.

A nové v těsném chomáči

jdou vzápětí zas jim,

co kraj se do tmy obláčí

spjat v saze, kouř a dým.

Na prahu chaty u dveří

hra stínů mlhavá,

máť ve komínu zášeří

své dítě uspává.

Jak jisker dešť se nachýlí,

zřím mladou její tvář,

když osvětlí ji ve chvíli

ta přelétavá zář.

Z té jedné světlé vteřiny

mně obraz v duši pad

a kouzlem něhy matčiny

tam svítí napořád.