Večerní píseň.

Na snětích, křoví, květinách,

po amarantech, lilji nach

se velký jasnou pruhou táh’,

a na růži svit slunce dlel,

než v bezdno temnot nazpět sjel;

však na mou bolest zapomněl.

Do korun jedlí vítr sáh’,

zpěv ptáků blouznil v houštinách,

a ve všemmíru výšinách,

na křídlech divné něhy pel,

tón radosti a plesu zněl;

však na mé srdce zapomněl.

A anděl smíru z dálných drah

nad hříšnou zem se snesl v tmách,

skyt’ mannu všem, kdož lačný práh’,

dal klid a mír, vzal bol a žel

a v mrtvých průvodu dál spěl;

však na mou duši zapomněl.