VEČERNÍ POSELSTVÍ.

Já nezvím nikdy, jak ti bývá

v těch osamělých hodinách,

kdy rudý den se v okna dívá

a noc již přešla bytu práh,

kdy vzpomínek slast zádumčivá

a před budoucnem chmurný strach

do teskné harmonie splývá

v tajemných duše končinách,

já nezvím nikdy... Ty věz ale:

Do mého srdce vždycky vchází

kdos nevolaný v chvíli té.

A horečně ač hledá stále,

svých světlých stop již nenachází

Duch lásky naší zabité.