VEČERNÍ PŘEMÝŠLENÍ.

Tak často v dobách větrných

pomýšlím na ty časy,

kdy louky byly zelené

a zlaté byly klasy,

kdy s modra nebes, s tmavých hor

jsem slyšel ptáků zpěvný sbor.

Ó často, často vzpomínám

na ony doby vnadné,

kdy neznal jsem, že všechno to,

co kvete, opět vadne,

že snův a lásky drahé vznět

jest mizivý, jak vichru let.

Leč ony doby zašly již;

jsem žití na rozhraní

a vím, že v brzku mine vše. –

Mé sny – toť rosa byla ranní...

Vše měnivé, vše klamné jest –:

i tato zem – i říše hvězd!