VEČERNÍ RONDEAU.

Měď v zlato mění se na mroucím západě,

již vzpomínek mých vzlet se k slunci neroztouží,

zpěv dávno umlkl v hasnoucí zahradě,

jen tichý netopýr tam křivým letem krouží.

Zpěv dávno umlkl v hasnoucí zahradě,

do snění zrádného se zvolna duše hrouží,

je jako zajata v své teskné náladě,

a stíny vzpomínek se v černé stěny dlouží.

Tma pohltila svit na mroucím západě

a do žaláře teď se mlčenlivě plouží,

kde duše zajata v své teskné náladě

jak tichý netopýr již křivým letem krouží.