VEČERNÍ SEN

Ba, nevěděl jsem to dnes málem ani,

kdy od břehu jsem loď svou odrazil.

Mně zdálo se, že loď se větrem sklání,

a před sebe jsem do večera snil...

Má úzkost rostla... Loď se kolíbala,

na jednu stranu zvolna se strany.

Když obrátím se, zřím, jak opírala

se o loď vodní panna rameny.

Já vykřikl jsem... Nevím, zdali bázní

či touhou po tom těla zázraku.

Šplýchnutí vody šerem rázem zazní,

a teskně pluji k břehu ve vraku.